Trpaslící z Isengradu:
Trpaslíci z Ledových hor přišli do těchto nehostinných končin z jižního Gwynu. Před příchodem lidí a válek se jim na tam dařilo dobře a jejich počty vzrůstaly, až se nakonec několik trpasličích rodů vydalo hledat štěstí víc na sever. Došli k těm největším horám jaké kdy viděli a okamžitě se do nich zamilovali. Podle jejich vrcholků uvězněných v nikdy netajícím ledu jim také dali název, který nesou Ledové vrchy dodnes. Když prošli skrze hory, spatřili divokou a ničím nespoutanou, krásnou zem. Věděli, že zde nalezli nový domov. Zabrali si veliké území na západě, počínající Mrazivým průsmykem, konče Trojmostím. S jeskyním lidem, kteří s jejich územím sousedí si rozumí a obchodují spolu.
Město Isengrad založili nad prameny horké vody, která prýštila ze zmrzlé země. Je veliké, částečně vytesané do skály, částečně postavené ze sněhových a ledových kvádrů. Vůbec sníh a led se malí vousáči naučili opracovávat stejně mistrně jako kámen a dřevo. Pod Isengradem je zem protkána sítí tunelů, které poskytují pohodlnou cestu skrze hory. Málokdo o nich však ví a cizinci se pouštět do podzemí nesmějí. Zákaz platí skoro bez výjimek. Přátelé trpaslíků procházet mohou, ale pouze s trpasličími s průvodci. Jako vždy i zde se najde několik podnikavých jedinců, kteří riskují čest a život pro třpyt zlata. Ti pašují cenné zboží na jednu či druhou stranu hor.
Věčně zachmuření trpaslíci pocházející z Ledových vrchů jsou přibližně stejně vysocí jako jejich bratránci z nížin Gwynu. Husté vousy jim rostou hustěji a rychleji, ale jinak jsou vesměs stejní jako jejich příbuzní. Většinou se nijak nezdobí, protože nemají rádi zbytečné věci. Nejkrásnější ozdobou je pro ně stejně vždy kvalitní kroužková zbroj a přehoz z kůže jeskynního medvěda či šavlozubého tygra. I přes veškerou odolnost, kterou je příroda obdařila se totiž musí oblékat do mnoha vrstev zvířecích kůží, aby se chránili před mrazem. Jako všichni trpaslíci, mají vždy po boku nabroušenou sekeru nebo pořádné kladivo.
Většina odlišností má spíš duševní charakter. Jsou přímí v řeči i činech. V kraji kde žijí není příliš času na rozjímání, proto jdou ledoví trpaslíci ihned k jádru věci. Mluví málokdy a jen když mají co říci, navíc většinu skrytých vtipů či narážek cizinců nepochopí nebo přejdou jako podivnost. Na Gwynu totiž není rasa, která by měla menší smysl pro humor než ledoví trpaslíci. Aby přežili musí spolupracovat a spolehnout se jeden na druhého. To proto si cení svého slova stejně, ba i více než svého života. Jako všichni příslušníci jejich druhu i oni kladou veliký důraz na čest a příslušnost k rodu.
Počet poutníků online:
Už nás navštívilo: