Kolonizace Gwynu a Sedmijezeří
Asi v roce -4 př. obj. (před objevením), začali velmoci starého kontinentu podnikat objevné plavby. Jejich cílem bylo především najít a zmapovat nové země, které by jejich objeviteli přinesli zisk a výhody nad ostatními státy. Leč oceán kolem nich byl na ostrovy dosti skoupý. Lodě se museli vydávat stále dál a dál. Fildias, kapitán Ertyjských námořních sil, byl už zoufalí. Každý stát kolem Ertyje, jenž měl přístup k moři, vlastnil alespoň několik tropických ostrovů, z kterých vozil nejrůznější exotické zboží. Avšak Ertyje nezískala nic. Nic co by se dalo ekonomicky využít. Musel přistoupit k razantnímu řešení. Rozhodl se jet na východ. Všichni mořeplavci se zdráhali plavit se tím směrem, protože bouře a hurikány byly v té oblasti více než časté, nemluvě o skrytých útesech zahalených v neprostupné mlze. Ani v dobách kolonizační horečky se do těch míst žádný objevitel nevypravil. Bylo to šílenství.
Fidias však věděl, že chce-li pro svou zem něco získat, nemá jinou možnost. Přednesl tedy svůj návrh Ertyjským představitelům a ti jej vybavily pěti nádhernými loďmi. Byli to technické skvosty své doby, nejlepší jaké kdy Ertyjští konstruktéři postavili. S požehnáním kněží se pak asi v roce -1 př. obj. vydali na cestu. Zprvu šlo vše poměrně hladce. První měsíc plavby jim počasí přálo. Bylo jasno a mlha se zdála být dosti řídká. Byli tudíž schopni odhalit téměř každou skálu skrývající se pod hladinou a ty jež nestihli postřehnout se jim jako zázrakem vyhýbaly. Až na pár menších bouřek, kterým lodě bez problémů odolávaly, se nic nestalo. Dostali se tedy konečně na širý oceán a nebezpečnou oblast plnou útesů nechali za sebou. Plni sebevědomí si trochu naivně mysleli, že se jim nic nemůže stát. Dokonce i sám Fidias se nechal ukolébat klidným průběhem cesty, a myslel si, že sami bohové nad nimi bdí. Ale to bylo trochu předčasné.
Zlom nastal šestý týden plavby. Počasí se postupně zhoršovalo, až přerostlo v pořádný hurikán, který by pravděpodobně poslal každou běžnou loď ke dnu. Ertyjská plavidla však zatím vytrvávala. Fidias nařídil držet kurs v naději, že bouře brzy přijde. Jak však záhy zjistil, mýlil se. Silný déšť a vlnobití trvaly už tři dny a stále neutichaly. A lodě nacházející se pod neustálým tlakem dávaly znát první problémy. Posádka jedné z nich už nechtěla nadále riskovat svůj život. Legendy vyprávěly, že některé bouře ve východním oceánu mohou trvat týdny, i měsíce. Vzbouřili se tedy, a otočili kurs ke své vlasti. Věděli že doma je patrně čeká soud a možná dokonce trest smrti, ale i to bylo lepší než zde jen čekat, až se potopí. Nutno podotknou, že jejich velící ani nebyl příliš proti. Fidias nemohl nic dělat. Zahlédl jenom, jak se jedno plavidlo odpojuje od jejich konvoje, a pomalu mizí v neprohlédnutelné deštivé cloně. Neměl čas, chuť ani prostředky je pronásledovat a tak je nechal plout. Periador, plavidlo jenž se vypravilo zpět, už nikdo nikdy neviděl...
Ráno čtvrtého dne se mračna protrhla a déšť ustal. Fidias zjistil, že jsou poměrně dost vychýleni z kurzu. Mělo však nějakou cenu se vracet zpět na původní směr? Asi ne, vždyť sami pořádně nevěděli, kam plují. Jestli je tam někde v dáli nějaká země, určitě ji objeví. Ale co když ne. Co když je prakontinent spolu se svými přilehlými ostrovy jedinou souší na tomto světě. Co když vede své muže na jistou smrt? Tyto a jiné otázky začaly trápit Fidiovu mysl. Potraviny ani voda jim už zřejmě na návrat stačit nebudou. v té bouři ztratil přehled o vzdálenosti kterou již urazili. Má se snad otočit a doufat v šťastný návrat, či pokračovat vpřed a věřit, že narazí na nějakou zemi. Jedno už však věděl jistě, přízeň bohů je už dávno opustila.
Následující dny byli plné nejistoty. Fidias neustále zvažoval, zda-li se rozhodl správně. Neměl by přeci jen vydat povel k návratu? Většina námořníku už také dávala najevo svou nechuť nadále pokračovat v cestě. neměl by to přeci jenom zkusit? Možná že je hurikán zanesl blíže než si myslí. Na druhou stranu, již zítra mohou třeba objevit novou krajinu, doplní si zásoby a plni sil se budou moct vydat zpět. Nemůže se ale vrátit jen tak bez ničeho. Těch peněz, které Ertyjský lid obětoval, aby umožnil tuto smělou a zároveň šílenou plavbu. tu důvěru, kterou v něj a jeho úsudek vložili. Nesmí je přeci zklamat. Bude tedy i nadále plout vpřed.
Počasí bylo po další dny poměrně klidné, a tak samotná cesta hladce pokračovala. Zásoby potravin se však viditelně tenčily, a proto se museli výrazně omezit příděly jídla. S vodou to bylo ještě horší, ale člověk pít musí. Zkusili lovit ryby, i když tomu nepřikládali velkou šanci na úspěch. Za celou cestu totiž neviděli ani rybku. Spustili tedy sítě co nejhlouběji a v jakési rojnici tak pokračovali další dny. Šestý den se síť krajní lodě konečně napnula. Rozradostnění námořníci ji chtěli vytáhnout, ale zdálo se, že se o něco zasekla. V tom najednou něco začalo táhnout celý konvoj lodí, spojený sítěmi, neuvěřitelnou silou do hlubin a než stačili přeseknout lana, byla již jedna loď převrácená ve vodě. Posádka se snažila doplavat ke zbylým plavidlům. Znenadání však vyletěla nad hladinu jakási obří tlama a než se Fidias stačil vzpamatovat, nebylo tu po lodi a její posádce ani stopy. Jen fakt, že už zbývaly pouze tři plavidla, nasvědčoval tomu, že se opravdu něco stalo. Okamžitě tedy vytáhly sítě z vody. O rybolov se už raději nepokoušeli.
Osmý měsíc plavby jim zásoby došly úplně. Ve snaze dostat do sebe alespoň nějaké živiny lovily lodní krysy. To se však neukázalo jako nejlepší nápad, neboť se někteří námořníci po konzumaci krysí pečínky nakazili podivnou nemocí a ta se rychle šířila. Za pár dní posádka jedné z lodí docela prořídla. Na padesát těl bylo shozeno do moře. Začaly kruté časy bez jídla a vody. První dva dny ještě dokázali vydržet, třetí den ráno si ale žízeň vybrala svou první oběť. Následující den počet těch, kteří umírali na vyčerpání a nedostatek tekutin, vzrostl o dalších dvanáct. Pátého dne ráno to však uviděli. Nemohli tomu uvěřit. Byl to určitě zázrak. Děkovali Lithiadovi za jeho milosrdenství. Vyzdvihovali jeho jméno za to, že nechal rozestoupit vody a dal jim tak spatřit to, po čem tolik toužili. Dal jim spatřit zemi.
Počet poutníků online:
Už nás navštívilo: