Přeživší obyvatelé
Přináším největší z nich...
Lidé
Lidé dnes žijí v osmi nebeských městech vysoko nad pustinami. Města jsou samostatná, zachytávají dešťovou vodu a pěstují si vlastní potraviny. Občas musí odrazit útok proměněnců nebo nájezdníků. Elfové na města nezaútočili od konce války. Největším problémem jsou draci, kteří občas přiletí. Pokud zničí úrodu, lidem hrozí vyhladovění. Styky s okolním světem jsou malé, ale jsou. Občas se obchoduje s trpasličími pašeráky nebo klany nájezdníků. Jednou za čas několik set rytířů Plamenného srdce v čele s Cedrikem Neohroženým vyrazí na Očistnou výpravu do pustin. Hledají prastaré zapomenuté artefakty z dob války s elfy a čistí zemi od stvůr. Lidé se v nebeských městech snaží žít své životy jako před válkou s elfy. O válce samotné tvrdí, že už skončila, ale všichni ví, že elfové se vrátí...
Nájezdníci
Riam zuřil vzteky. Rychlými kroky mířil k chatrči svého otce, rozrazil dveře a bez vyzvání vpadl dovnitř.
„Otče!“
„To je v pořádku,“ řekl bělohlavý stařec na vysokém křesle a pokynul strážím ať odejdou. Poté se otočil na svého syna. „Riame, stalo se tak, jak si přáli bohové.“
„Bohové?“ Opakoval nechápavě Riam a nemohl uvěřit tomu co slyší. „Viděl jsi nebe? Je spálené, stejně jako naše země! Kde jsou ti tví bohové? Draci se probudili a naše úroda je v plamenech! Elfové naše lidi loví jako zvířata! Otče probuď se! Bohové nejsou, odvrátili se od nás, opustili nás!“
Poslední slova řval Riam starci přímo do tváře.
„Riame, jednou budeš vůdce ty…“
„Ne! Já už jsem vůdce. Zítra shromáždím nájezdníky a vezmeme si zpět to co patří nám!“
„Co chceš dělat?“ Zeptal se rezignovaně stařec.
„Obsadím Ravir…“
Nájezdníci jsou tvořeni mnoha různými klany, které byly dostatečně daleko od zamoření. Ti kteří nebyli varováni a nedokázali se včas ukrýt před nadcházející katastrofou zemřeli nebo se proměnili. Většinou se ukryli do přírodních jeskyní, kde přežili první měsíce. Po čase vyšli na povrch a začali bojovat o své místo v pustinách. Klanové války o místa, kde jsou mračna protržena a šarvátky s proměněnými jsou na denním pořádku. Ravir je největší město nájezdníků, které dobyl Riam v prvních měsících po konci války. Tady je relativně bezpečno a jeho klan se snaží udržet v bezpečí i přilehlé vesnice. Dál v pustinách vznikají menší města, tam kde paprsky slunce protrhly mraky až k zemi. Města jsou chráněna palisádami, která sice odolá osamělým nájezdům cizích klanů nebo proměněných, ne však před elfy...
Trpasličí kmeny
Trpaslík stiskl pevně mušketu a zamířil. Proměněný se mu dostal do středu mířidla ve tvaru kříže. Stiskl spoušť. Ozval se výstřel a hlava proměněného doslova explodovala ve spršce krve a mozku. Padl k zemi.
Orim se usmál. „Vylepšená verze Smrtonoše zasáhne proměněnce na padesát sáhů.“ Zabručel si pro sebe a polaskal mušketu. „Je čas na přesun“.
V hlavě měl dost živé vzpomínky, když to jeho bratranci Olimu utrhlo obě ruce.
„Hele Orime, todlencto, tomu se říká pokrok. S tímto dokážeme čelit elfům a proměněncům. Podívej, neříkám že nejsou bez chybičky, jasně občas se zaseknou. Pracuje se na tom, vychytávaj se mouchy, chápeš? Když se o ně dobře staráš, tak by každá měla vydržet okolo čtyř set výstřelů… to je kolem tří set proměněných…“
Orim se ušklíbl, když vzpomínal na bratrancova zanícená slova těsně před tím, než se stala ta nehoda. Oli vykrvácel, než ho dostali k doktorovi…
Trpaslík běžel po okraji srázu, v každé ruce nesl jednoho Smrtonoše. Opět zalehl, přiložil pažbu k rameni a čekal. Po chvíli se objevili dva nové cíle. Běhači. Poznal je podle nepřirozeně dlouhých končetin, velice mrštní, opravdoví zabijáci. Byl rád, že jsou hluboko pod ním.
Vystřelil a minul. „Zatracená práce“ zaklel a vzal si druhého Smrtonoše. Běhači si ho všimli. Ozval se druhý výstřel. Jeden padl k zemi, potom opět vstal s nohou od krve. Orim znervózněl a začal nabíjet obě muškety Tegrinským prachem.
Běhači objevili cestu nahoru. Blížili se příliš rychle. Potom je uviděl nahoře asi dvacet sáhů od něj. Rozeběhli se. Padl výstřel, první proměněnec byl mrtev dřív než dopadl na zem. Druhý zaváhal. Zasyčel a díval se střídavě na mrtvolu a Orima. Ten už držel druhého Smrtonoše.
„Teď sežer tohle“ usmál se Orim a stiskl spoušť. Ozvalo se cvaknutí naprázdno - Smrtonoš se zaseknul. Úsměv mu ztuhl na rtech…
Trpaslíci, jsou nejstarším národem Gwynu. Za válek z elfy utrpěli nejmenší ztráty. Morosse na ně mělo slabší účinky, vzhledem k jejich přirozené odolnosti a faktu, že bylo určeno k záhubě úplně odlišné rasy. V podstatě trpaslíci ztratili pouze svá nadzemní sídla při šarvátkách s proměněnými. Ustoupili a zapečetili za sebou vchody do podzemí. Dá se říct, že trpaslíci jsou izolováni od okolního světa, ale není to pravda. Zemi rozbrázdili trhliny, obrovské propasti vedoucí hluboko do nitra Gwynu. Hluboko v nich jsou trpasličí města. Tisíce domů vytesány do skalních stěn jsou pospojovány provazovými mosty a žebříky. Jsou obrovská a impozantní, ale jsou jen zlomkem skutečné velikosti skryté v podzemí.
Proměnění
Proměnění nebo proměněnci je název pro lidi a elfy, kteří byli napadeni Morosse a změnili se. Magie je pokřivila takovým způsobem že ztratili všechnu svou lidskost a sebeovládání. Staly se znich zrůdy a teď ve smečkách táhnou krajinou. Vypadají, jako groteskní napodobeniny lidí, kterými před transformací bývali. Ústa se nepřirozeně prodlouží a odhalí spoustu úzkých zubů, které vypadají jako drobné jehly. Nohy a ruce se nápadně protáhnou a prsty skoro ztrojnásobí svou velikost přičemž nehty se změní ve smrtonosné spáry. Proměněnci ztratili schopnost mluvit a mezi sebou se dorozumívají velmi vysokým ječením, skoro pískotem. Pokud se proměnění cítí ohroženi, dokáží se chvíli nezabíjet navzájem a nakrátko se sjednotit. Jsou to obyvatelé a mrchožrouti pustiny.
Elfové
Země úpěla pod kopyty koní. Třicítka jezdců se řítila směrem k vesnici. Vržené pochodně prosvětlily temnotu noci a domovy začaly hořet lidem nad hlavou. Ve vesnici zavládl chaos a panika. Kdo nevyběhl ven, ten uhořel. Kdo vyběhl, byl stržen sítí a vláčen po tvrdé zemi. Kdo držel zbraň byl zastřelen, kdo utíkal také. Vše skončilo o pár desítek minut později.
“Ty co dokáží pracovat svažte a odveďte do tábora.“ Poručil Khazaliel.
„A co uděláme s nimi?“ Zeptal se opovržlivě elf a pohodil hlavou směrem k zajatcům.
Khazalielovi se objevil na tváři krutý úsměv. Vytáhl nůž a přešel až k svázaným lidem. Samí starci, ženy a děti. Mohlo jich být kolem dvaceti. Podívali se prosebně na elfa. Viděli nelidsky krásnou tvář, tak cizí. Usmál se, to je dobré znamení…
Elf došel až k nim a mimoděk si pohrával se zahnutou čepelí. „Jmenuji se Khazaliel a všichni do jednoho zemřete...“
Elfové jsou nejmocnější rasou na Gwynu a po proměněných také tou nepočetnější. Jen oni, vyjma proměněnců, těží ze současných podmínek. Nadevše milují temnotu a svá sídla založili hluboko v pustinách. Jsou to obrovská tisícová města, postavená lidmi. K ostatním rasám se elfové chovají hůř než k proměněným. Pohrdají jimi a loví je. Udělali si znich otroky a drží je jako zvířata v obrovských výbězích. Tam pracují a umírají. Uniknout nemají kam, všude okolo je temnota a elfské jízdní hlídky...
Počet poutníků online:
Už nás navštívilo: