Trpaslíci ze Špičatých hor:
Trpaslíci o sobě s jistou nadsázkou říkají, že na Gwyn přijeli v dobách, kdy lidé slézali ze stromů a sbírali kořínky. Je pravdou že tihle vousáči jsou to stejně skvělí mořeplavci jako stavitelé. Jejich pevné a mohutné lodě je dovezly na Gwyn ze Starého světa, jak nazývají svůj domov. Přistáli někde ve středním Gwynu právě když několik půlobrů v čele s Thrullem uzavřeli dohodu s několika kmeny masožroutů zaútočili na vesnice barbarů žijících v okolí Špičatých hor. Trpaslíci v čele s Tharakem, dubovou hlavou, se postavili na stranu barbarů a pomohli jim udržet jejich území a zastavit Thrulla. Když o dva měsíce později doplula druhá výprava vedená Isenem, zvaným bělovous, spojené síly barbarů a trpaslíků zatlačily masožrouty zpět do lesů a většinu půlobrů včetně Thrulla zabily. Tharak, dubová hlava, uzavřel mír s horským lidem a dostal darem část špičatých hor.
Horský lid si vyprávěl spoustu zkazek a pohádek o světě ve kterém žijí. O obrovských ještěrech spících hluboko v zemi, o tajemném lidu s černou pletí obývajícím jih a mnoho dalších. Pro Isena, bělovousa, byla však píseň o Ledových horách, těch největších a nejnebezpečnějších horách na světě, nebeskou hudbou. Ze Špičatých hor vyrazila pěší výprava, na zádech jen s nejnutnější výstrojí pro přežití. S písní na rtech, která se stala hymnou trpaslíků z Isengradu, postupovali velmi rychle a až na občasné potyčky s masožrouty se nedělo nic zvláštního. Nakonec vyčerpáni dorazili na úpatí Ledových hor a věděli, že píseň nelhala. Byly to ty nevětší hory jaké kdy spatřili a ani Kharimské velehory ze Starého světa se jim nemohly vyrovnat. Isen a jeho věrní zde založili osadu Isengrad a vyslali posly zpět k Tharakovi, dubové hlavě.
Trpaslíci jsou velmi podsadití a mohutní, podobní horám, které obývají. Měřívají okolo 100 až 140 centimetrů, ale na svou výšku jsou poměrně těžcí. Jejich oči a vlasy mívají různé barvy od rezavě červené přes hnědou až po černou. Ve stáří jim vousy šednou až nakonec zbělají úplně. Jsou na ně velice pyšní a hákliví, také si je rádi splétají do různých copánků a velmi o ně pečují. Neodléhají příliš módním výstřelkům a oblékají se většinou do pohodlných šatů z kůže. Jsou často velmi hrdí na to že jsou to co jsou a často se dívají na cizince tak trochu z vrchu. Nemají příliš smysl pro humor a často jim unikají pointy vtipů. Také mají potíže odhalit ironii a sarkasmus jiných ras, většinou takové výroky přejdou jako upřímně míněnou poklonu, která je potěší. V tomto ohledu jsou na tom nejhůře málomluvní trpaslíci z Isengradu. Jsou to srdnatí bojovníci, ale jen když věří upřímně věří ve svůj boj. Pokud brání své domovy nebo trestají křivdu vůči jejich rodu, není nelítostnějších vojáků. Milují různé druhy seker a kladiv. Nicméně nejhorší pověst mají trpasličí oddíly vyzbrojené mušketami a bambitkami. Tyto zbraně mají na spodní straně připevněn takzvaný bodák. Jedná se o čepel ve tvaru sekery, která se ale častěji používá k sekání než bodání. Je to z toho důvodu, že tyto zbraně nejsou zdaleka bez chyb. Proto se zpravidla vystřelí jednou nebo dvakrát a potom se používají bodáky.
Trpaslíci jsou mistry v mnoha oborech a tím nejrozšířenějším je asi stavitelství. Mnoho trpaslíků bývá kameníky a architekty, kteří navrhují nadzemní části měst i podzemní prostory. Pro zaznamenávání chodeb a tunelů má klan stavitelů zvláštní runové písmo, díky kterému se v mapách a náčrtcích vyznají opět jen stavitelé. Část trpaslíků z ledových hor vyměnila kámen za led a proto je velká část Isengradu vytesána do ledovce. Trpasličí Mrazivé síně jsou jedním z patnácti divů Gwynu. Dalším tradičním oborem je dolování čehokoliv ze země, přičemž trpaslíkům nezáleží na tom jak je to hluboko. Mnoho chamtivých kopáčů však skončilo v rukou skřetů ukrývajících se v podzemí. Mnoho trpaslíků se věnuje také opracovávání drahých kamenů a jejich vrozenou netrpělivost vyrovnává láska k blyštivému kamínku. Díky přirozené odolnosti se z trpaslíků stávají také vynikající alchymisté. Poněkud nezvyklým je umění mořeplavby, které na velmi vyspělé úrovni. Vysvětlení je jednoduché, dřevo trpaslíci zpracovávají stejně mistrně jako kámen. Okolí Špičatých hor je na lesy bohaté a dokonce i Isengrad má vlastní přístav ukrytý v podzemí. S gnómy mají trpaslíci ze Špičatých hor společnou vášeň k mechanice a podobným technologickým výmyslům. V Isengradu se nepoužívají muškety kvůli chladnému podnebí a častému znehodnocení střelného prachu. Nakonec jsou trpaslíci vynikajícími kováři a jejich zbraně jsou jedny z nejlepších ne-li nejlepší na Gwynu.
Počet poutníků online:
Už nás navštívilo: