Volání víly – dobrodružství pro 2-3 postavy na 1. úrovni
Dobrodružství s trošku pohádkovou atmosférou pro postavy na nízkých úrovních.
Informace do začátku:
Postavy ví o staré bylinkářce Jalimě, která jim před lety, ještě když chodila do vsi, vykládala příběhy o vílách a skřítcích co žijí hluboko v Oranžovém lese. Jalima však před časem přestala do vsi chodit a lidé museli s prosbami za ní do lesa. Prý je už stará na takové dlouhé cesty, ale přesto ráda všem pomůže. Většinou si ničeho nežádá, jen občas, když potřebuje donést něco z Galendoru.
Postava mladšího z bratrů má stále se vracející sen o krásné víle. Postava začne věřit, že víla skutečně existuje a zamiluje se do ní. Nakonec se rozhodne opustit domov a najít vílu.
Pro Pj Během každé noci se bude postavě o víle zdát. Vyprávěj mu pocity, naznačuj mu jimi co zrovna dělá a na co myslí. Popiš mu jak je krásná a že se ji jeho postava bude snažit zoufale najít.
- - - - -
Můrky jsou skřítčí vesnice v Oranžovém lese.
Stříbřenka je vílí vesnice v hloubi Oranžového lesa.
Oranžový les je hvozd, který dostal název podle barvy listů svých stromů.
Ruk je strom rostoucí v Oranžovém lese. Má žluté, oranžové nebo červené listy a menší šišky.
Scénář: Dobrodružství začíná – setkání(Bratři)
Postavy, které začínají na rodném statku mají možnost se rozhodnout, kdy dobrodružství začne. Možná utečou, možná se zeptají na dovolení, každopádně by jsi jim měl dovolit vzít potřebné vybavení. Přeci jen, na takovém statku je toho hodně, co by se dalo využít.
Rozeběhl ses pro věci na cestu. Potají jsi ukradl dva pecny chleba a nějaký sýr z kuchyně. Našel jsi láhev medoviny, chvíli jsi přemýšlel a nakonec jsi ji vzal. Vzpomněl sis na lucernu, tu si také musíš vzít. Ve skřínce jsi našel ještě láhev s olejem. Ve stodole jsi vzal ten veliký nůž co se ti vždy líbil. Nezapomněl jsi ani na lano na zdi. Asi desetisáhové. Venku jsi ještě štípnul sekyru a myslíš si že už máš všechno. Všechno jsi sbalil do torny. Otáčíš se a odcházíš když tu se za tebou otevřou dveře a vidíš Toma, nese dvě šedé huňaté deky.
Postavy opouští statek a vydávají se na cestu za bylinkářkou Jalimou, která je jejich jediná stopa k víle. Tuto a další informace sděl hráčům před hrou. Na konci dobrodružství jsem se pokusil sepsat o čem by ses měl zmínit.
Následuje místo, kde by se k družině měl připojit další člen. V mém příběhu je to trpaslík.
Cesta ubíhá a brzy svítá, je krásný den. Nebe je modré a bez mráčku. Zpívají ptáčci a cesta se vine směrem k Oranžovému lesu. Za chvíli jste na mostě přes Bouřnou.Teď již jen na druhou stranu a po pěšině do lesa za Jalimou. Když tu uslyšíte …*
Postavy vytáhnou topícího se trpaslíka z řeky a seznámí se s ním. Trpaslík je pěkně promočený, takže postavy udělají oheň aby uschnul a zároveň se najedí a napijí. Navzájem si řeknou svůj příběh a jelikož mají společný cíl, vydají se spolu do lesa. Bratři jdou za Jalimou a trpaslíkovi se do lesa zaběhl oslík.
(Trpaslík)
Cestuješ spolu se svým milovaným oslíkem po pěšině, směrem k městu Galendor. Cesta ubíhá poměrně rychle a už se těšíš, až prodáš všechny ty smaragdy co jsi našel v Zelených horách. Jedeš po vyšlapané pěšině. Po pravé straně máš Oranžový les a vlevo teče Bouřná. Za chvíli se před tebou objeví most po kterém se chystáš přejed na druhou stranu když tu… Do hlavy tě praští šiška a směrem od lesa se ozve chachacha!!! … Zmateně se díváš, kdo to po tobě hodila zrovna když uvidíš nějaké tři uličníky v koruně rozložitého buku. … Letí několik dalších šišek a smích nepřestává. Prásk! Jedna z nich tě zasáhla do čela. … V tu ránu oslík zařehtal, shodil tě na zem a začal utíkat do lesa. Ty ležíš na zemi a sleduješ jak se uvolnila truhlička se smaragdy v oslíkově sedle a kutálí se do Bouřné. … Skočil jsi do vody a popadl truhličku klesající ke dnu, když tě strhl proud a unáší tě dolů. Až teď ti došlo že neumíš plavat, ale truhličky se přece nevzdáš! … Před sebou vidíš rychle se přibližující most a na něm postávají dva chlapci.
Oslík se splašil a utekl do Oranžového lesa. Zatavil se až u chaloupky bylinkářky Jalimy. První co oslík uviděl byla zahrádka plná nádherných zelených rostlinek na které se s chutí vrhl. Když se Jalima vrátila z lesa spolu s vlkem a uviděla jakou spoušť tam oslík udělal velmi se rozzlobila. Chytila osla a přivázala ho ke stromu opodál vyčkávajíc na jeho majitele.
(Družina)
Jdete lesní pěšinou až k velikému kameni, který je celý porostlý mechem. Máte už docela hlad a na cestě jste už pěkných pár hodin, takže vás řádně bolí nohy. Postavy si odpočinou a potom vyrazí dál. Pěšinka vede dál lesem, po chvíli se před vámi objeví malá mýtina a na ní chaloupka se zahradou. Na druhé straně mýtiny vidíte hromadu polen a hlavně oslíka přivázaného ke stromu.
Pokud se postavy budou snažit Vilíka odvázat, cestu jim zastoupí statný vlk a začne cenit zuby. Jalima vyjde ven a řekne jim, že to je její ochránce a říká mu prostě vlk. Nebo Šedivec. Může jim povykládat jak k němu přišla. Teprve teď si postavy všimnou, že mírně kulhá.
Pokud postavy nejdříve přijdou k chaloupce setkají se s Jalimou a vlka neuvidí. Před vámi jsou zeleně natřené dveře. …
„Ale milánkové, copak vás vede ke staré Jalimě?“ Před vámi je malá stařenka mnohem menší než vy. Je to opravdu hobitka. Má na sobě zelenou zástěru. Rozhlédnete se kolem a vidíte malou místnůstku, v protějším rohu je stůl a židle. Na stole je troška jídla. Vedle je krb. Kousek dál je slaměná postel. Na strope visí spousta usušených bylinek a různých rostlin.
Postavy si promluví o oslíkovi. Jalima bude chvíli nazlobená a bude vyčítat postavám, že jim oslík utekl a zničil její rostliny. Nakonec však souhlasí, že jim poví co ví, pokud Megrim naseká tu hromadu dřeva co je za chaloupkou a přinesou jí z lesa trošku Měsíčního kořene.
„Chlapci není na tom nic těžkého, jen běžte k tomu velikému kameni, kolem kterého jste museli projít a potom už jen dál za nosem.Měsíční kořen lehce světélkuje, takže ho snadno poznáte. Raději se ale vraťte před setměním, Oranžový les nebývá v noci tak přívětivý jako ve dne… A kam ty se hrneš? Nene, na tebe čeká ta hromada dřeva za chalupou.“
Trpaslík teda trpělivě seká dřevo a práce mu jde pěkně od ruky. Jalima mu po chvíli donese trošku medoviny na posilněnou. Zatímco oba bratři se vypravili do lesa. Večer by se měli zase všichni sejít a promyslet si další cestu.
Oranžový les – hledání měsíčního kořene(Bratři)
Oranžový les vděčí za svůj název těm rozložitým rukům. Ruk je zvláštní strom s šiškami a zvláštní je to, že jeho listy mají žlutou, oranžovou až červenou barvu po celý rok, vyjma zimy.
Po chvíli jste došli zpět k mechovému kameni. Teď za nosem jak říkala Jalima. Rozhlížíte se po Měsíčním kořeni, ale nic nevidíte. Všude okolo jsou jen stromy a stromy. Jste na cestě už docela dlouho a začíná se stmívat.
… najednou ti ztuhla krev v žilách, před tebou spí veliké zvíře. Málem jsi do něj vrazil! Leží na zemi a oddychuje, až mu od čenichu odlétává listí. Je mohutné, má hnědočernou srst. … opatrně couváš, křřup! Pod tvou nohou praskla větvička. Chvíli se zdálo, že se nic neděje. Pak se ozvalo strašlivé medvědí zamručení nebo jak se to dá nazvat a celý ten kolos hbitě vstal, otočil se a prohlíží si vás. Vidíte jak mu sliny kapou z těch nejhrůzněji vypadajících čelistí co jste kdy viděli. Opět zamručí a výhrůžně si stoupne na zadní nohy. Sledujete ve vzduchu ty pracky zakončené smrtícími drápy…
Postavy by opravdu měly začít utíkat. Pokud ne, měly by dostat pořádně za vyučenou a později si poslechnout jací jsou hlupáci a jaké mají štěstí, že přežili. Můžeš jim také povykládat pár hrůzostrašných příběhů o starých samotářských medvědech co skolí mladého draka.
… na nic jste se neohlíželi a pelášili jste odsud, jak nejrychleji jste dokázali.
Medvěd, který se lekl víc než oba dohromady, udělal to samé.
… zastavili jste se po dlouhé době. Oba jste potlučení, už je skoro tma a několikrát jste spadli. Svalíte se na zem a teprve teď si všimnete, že všude kolem vás jsou květy měsíčního kořene. Je tma a květy nádherně světélkují. Pozvolna z vás spadává strach a leknutí a dostavují se i jiné pocity… jako radost, že jste našli měsíční květy a taky vám pod kůži zalézá zima. … Chtěli by jste se vrátit, ale nevíte kudy jste přišli. Vypadá to, že vás čeká neklidná noc a Oranžový les vypadá mnohem méně přívětivě než pod slunečními paprsky.
Postavy se mohou snažit najít cestu domů. Nechej je bloudit po nočním lese. Nemusíš jim říkat ani že bloudí. Spíš jim řekni „ tak, ale teď už jsi si opravdu jist že je to tudy a po chvíli to je zvláštní, odtud jsi vycházel…“. Pokud se postavy rozhodnou utábořit, nechej je rozdělat oheň a usnout. V noci je můžeš občas probouzet vytím vlků a nepříjemnými pocity. Nikdy neoznamuj co je sleduje… udržuj postavy v nejistotě. Nakonec nech mladšího upadnout do říše snů.
(Mladší z bratrů)
Zdá se ti znovu sen o víle. Tentokrát je jiný. Cítíš její pocity. Má strach. Cítíš bolest. Vše je tak rozmazané. Vidíš její oči. Jsou uplakané. Vzdalují se. Vidíš mříže a její schoulené tělo. Probudí tě vytí…
Pro postavy přišel vlk vyslaný Jalimou, aby je přivedl. Pokud jej postavy už viděly, poznají ho podle kulhání. Pokud ne, vlk přijde blíž a nebude se chovat agresivně. Každopádně by mohl postavy pořádně vyděsit. Pokud je v družině postava souzněná spíše s přírodou (v mé družině starší z bratrů), může porozumět vlku, že je chce někam odvést. Případně nech vlka přistoupit pomalu k postavám. Říkej hráčům jak se vlčí chřtán přibližuje blíž a blíž… Nakonec ho nech chňapnout po nohavici a táhnout určitým směrem. Pokud se bude některý z hráčů chovat agresivně, po včerejší noci ale už snad ne, tak ho nenech vlkem zabít. Jen ho vystraš vyceněnými tesáky, zuřivým štěkotem a nech Šedivce zmizet v lese. Hlavně by se děj neměl „seknout“.
Konečně jste dorazili k mechovému kameni. Za chvíli se před vámi objevila známá mýtina…
Teď si postavy promluví s Jalimou, záleží na tom, jak se děj vyvíjel do této chvíle. Nakonec jim Jalima řekne, že cestu k víle znají jedině skřítci a dá jim něco na cestu.
„Počkejte ještě, tady, přece vás nenechám odejít s prázdnou“. Povídá Jalima a podává vám raneček s nějakými věcmi…
Postavy dostanou několik kousků pšeničných placek, které zabalených v listech Měsíčního kořene. Jsou výtečné a postavy omráčí svou báječnou chutí. (Vložka pro zatím zoufale nudící se „hek-en-slešry“ - mohou vám přidat pár životů :-).
Oranžový les – Skřítčí vesnice(Družina)
Postavám vyrazí naproti několik starších skřítků a bude je zajímat, co zde dělají a co chtějí. Veďte postavy k tomu, aby s nimi nemluvili ani povýšenecky, ani arogantně. Skřítci mají totiž velkou kouzelnou moc, pro inspiraci se podívejte do příruček nebo nějaké pohádkové knížky. Skřítci se mohou zmínit o dřevorubcích, kteří je už dlouho trápí. Taky o Jalimě, o které budou hovořit jako o dobré ženě. Nakonec budou souhlasit, že postavy dovedou do vesnice Můrky.
Jakoby jste se ocitli v jiném světě, všude kolem vás rostou ze země houby. Většina z nich je kolem 3-4 sáhů vysoká a dobré 3 sáhy tlustá. Většinou jsou srostlé po několika a tvoří tak jakoby dům. V nožičce jsou malá dvířka s klepadlem cedulkou. Nad dveřmi je několik oken. V ostatních nožkách dveře nebývají, pouze okna. Ve velikých kloboucích jsou malé komíny. Zdá se, že barva kloboučku je módní záležitostí, vidíte fialové, oranžové, stříbrné, ale také „klasický styl“, červené s bílými puntíky, jsou zde k nalezení.
Postavy budou zavedeny před ten nejhonosnější srostenec hříbků a zněj vystoupí starší skřítek s utrápeným výrazem. Překvapeně se podívá na postavy, než mu něco zašeptá do ucha skřítek, který vás sem doprovázel.
„Takže vy hledáte víly? Myslím, že vám mohu pomoci, ale něco si za to žádám. Budete mi zavázáni protislužbou a až budu potřebovat vaši pomoc, tak mi pomůžete…“
K tomuto bych dodal, že by postavy měly říct ano a je na tobě jak to využiješ. Každopádně nyní jsou postavy na první úrovni, až budou na nějaké sedmnácté považ, jak budou překvapeni, až dostanou neoznačený dopis z Oranžového lesa, kde se jakýsi skřítek dovolává svých práv. Hráči i postavy rádi zapomínají na dávné sliby…
Pokud postavy přijmou, sděl jim další cestu…
Oranžový les – Stříbřenka(Družina)
Pokud se postavy řídili skřítčím popisem cesty, dorazí na místo. Nevidí zde sice nic neobvyklého, ale mají pocit, který jim napovídá, že jsou na místě. Vílí vesnice Stříbřenka je zvláštní místo.
Něco vás donutilo zastavit, jste na místě. Všude vidíte okolní les, ale něco vám říká, že jste zde. Najednou se před vámi jakoby zhmotňoval vzduch. Z ničeho se mezi stromy vynoří několik mohutných stromů, které jsou jakoby srostlé do sebe. Mají mohutné koruny a jejich listí má barvu stříbra. Všude se převaluje bílá průsvitná mlha, která zahaluje zemi. Kousek dál se vine mezi stromy potůček s křišťálově průzračnou vodou. V korunách vidíte malé domečky spletené z větví a víly. Spousty víl přelétajících sem a tam mezi stromy. Potom si vás všimnou a vletí do jakési napodobeniny paláce, jaké znáte z Galendoru. Za chvíli vyletí skupinka pěti víl směrem k vám. Jsou krásné, mají plavé vlasy, útlou postavu a duhová křídla.
Postavy by měly pozdravit a promluvit si s vílami o své cestě a proč jsou zde. Pokud budou postavy slušné a nebudou jevit zlé úmysly, víly jim ve všem vyhoví. Pokud budou arogantní nebo nepřátelské, víly se s nimi chladně rozloučí, odletí směrem k korunám Ruků a Stříbřenka se rozplyne…
V setkání Marka s jeho vysněnou vílou Gwyn kazí jedna maličkost a sice, že byla unesla smečkou goblinů. Jednou, když se Gwyn prolétala po lese s kamarádkou Nimm, spadla ze stromu síť a Gwyn se zní nestihla vyprostit než přiběhli goblini. Nimm je ochotná tam postavy zavést…
Oranžový les – goblini(Družina)
Družina asi po hodince cesty dorazí na místo únosu víly Gwyn.
„Už je to jen kousek, tady za tím pařezem.“ Povídá Nimm. „Přesně tady jsem letěla já a Gwyn byla myslím tady.“ Potom se ozvalo cvaknutí a ze země se vymrštila síť. Najednou byla Nimm vzhůru nohama namačkaná v síti a visící na větvi. Zároveň se ozval šílený chechtot a ze všech stran okolo začali vylézat groteskní napodobeniny skřítků. Jako z nočních můr, celí zelení, chlupatí s velkými nosy a ještě většíma ušima.
Goblinů je asi 15, jsou malí zelení a ošklivý. Vede je jeden, který je o hlavu větší než ostatní a říkají mu Břitva. Oblečení jsou v cárech hadrů nebo vůbec. Ozbrojeni jen klacky a kameny. Obklopí postavy a Břitva předstoupí před postavy. Za ním se vyhrne nejmenší goblin s vysklenými brýlemi.
Ten velkej se otočí na toho malýho a něco mu řekne. Načež se podívá opět na postavy. Malý předstoupí a ujme se slova. „Toto je Břitva, mocný válečník a vůdce našeho klanu.“ Začne odvykládávat prcek. „ Slovutný Břitva se ptá, co mrzcí lidé pohledávají na gobliním území…“
Nastane dlouhé a opatrné vyjednávání. Důležitá je jen jedna věc, Břitva má na krku rezavý klíček, který patří k zámku klícky, ve které drží Gwyn. Jejich doupě je v jeskyni kousek dál u vodopádu. Goblini mohou Gwyn vyměnit ve výhodném obchodě, mohou dostat pořádnou nakládačku nebo si dát třeba soutěž v hádankách. To už záleží na tvých hráčích.
Konec příběhu – víla Gwyn(Družina)
Vážně tam byla, v samém rohu jeskyně, v kleci pověšené na stropě. Špinavá, nevyspaná a rozcuchaná, ale přesto krásná… Klíč pasoval a starý zámek překvapivě s cvaknutím odskočil.
„Tak jsi mě našel…“ špitla Gwyn a nesměle se na tebe podívala…
Tak se nám zamilovaná postava nakonec sešla se svojí milou. V jednom jediném polibku zapomněla na celý svět a stala se šťastnou. Víla Gwyn se změnila v krásnou dívku a oba žili šťastně až do smrti. Hráč hrající zamilovaného snílka sice o svou postavu možná přijde, ale na druhou stranu na ní bude mít krásné vzpomínky a řekněme, kolik postav jste dovedli ke štěstí?
A úplně nakonec Cp, které budete nejspíš ještě někdy potřebovat je bylinkářka Jalima.
Bylinkářka Jalima je stará hobití paní. Je jí něco kolem 60 let. Má přívětivý kulaťoučký obličej orámovaný kudrnatými vlasy stříbrné barvy. Je docela upovídaná, protože je často sama a společnost má málokdy, takže je ráda, když se někdo zastaví. Ráda pomáhá ostatním a zpravidla si ničeho nežádá, jen občas si vyžádá nějakou protislužbu. Žije v chaloupce okolo níž je drobný plot a vněm všelijaké rostliny. Mezi nimi taky najdeme několik hlávek salátu a řádky brambor. Vypadá to, že si Jalima vystačí sama z toho, co si vypěstuje nebo přinese z lesa. Jalima neošetřuje jen lidi, ale také různé lesní zvířata, která je zde možné najít, jak se procházejí okolo příbytku. Poblíž chaloupky protéká malý potok, ve kterém Jalima občas pere prádlo nebo namáčí obvazy. Společnost Jalimě rádi dělají všechna zvířátka v okolí kterým pomohla. Obzvlášť starý vlk, jemuž vyléčila bolestivé zranění na noze. Vlk sice kulhá, ale je jí velmi vděčný a opatruje její příbytek. Občas sem zajde i několik skřítků. Hlavně Tanarik, kterého vyléčila z horečky na kterou nestačila pouhá magie. Z vděčnosti jí skřítci postavili chaloupku a řekli, že může zůstat v Oranžovém lese.
Co Jalima ví? Jalima postavám řekne, že skřítci nejsou zlí, jen děti jsou občas zlomyslné. Poví jak vyléčila Tanarika a že jí za to postavili chaloupku. Poví o vlkovi, kterému zachránila nohu, když mu ji prostřelil šíp lovce. Poví jim, že víly žijí hluboko v Oranžovém lese a že je nikdy nenajdou bez pomoci skřítků.
Co může Jalima nabídnout? Pokud se budou postavy chovat slušně, může jim dát na cestu několik placek, případně ovoce nebo nějaké léčivé bylinky. Ráda poradí nebo pomůže vyléčit zranění.
Na úplný závěr je zde pro vás přichystána mapa volně ke stažení.
Počet poutníků online:
Už nás navštívilo: